Bělidla v Srbské kamenici

Fiedler Florian	č. 6	Kühnel franz Josef	č. 89
Michel Josef	č. 9	Urchs Johannes	č. 110
Kleinpeter Ignaz	č. 11	Kühnel Wilhelm	č. 113
Fiedler Wilhelm	č. 16	Heinrich Heinrich	č. 123
Michel Štefan	č. 18	Zeckert Vincenz	č. 124
Kühnel Augustin	č. 25	Zeckert Franz	č. 126
Fiedler Josef	č. 29	Zenker Franz Josef	č. 129
Kromer Franz	č. 33	Richter Anton	č. 133
Urchs Josef	č. 66	Hichisch Heinrich	č. 136
Fiedler Frz. Wenzel	č. 71	Kunert August	č. 137
Fiedler Franz	č. 82	Hacker Wilhelm	č. 144

 

Na bělidle většího podnikatele se nacházela kamna se 2-3 kotli na vaření louhu (soda a potaš) a jedna pánev k předehřívání vody. Vedle stály velké nádoby na paření, do kterých se vložila příze a polévala se vroucím louhem. Protékající louh je zachycován ve spodní části kotle a použit znovu k nové proceduře. V tomto se pokračuje tak dlouho, až můžeme říci, že příze je zcela provařená.
Potom je příze přidělána na hole a je položena na tzv. přízových nosičích na bělící plachty.
Větší bělidla zaměstnávala 20-30 čeledínů a pařičů, kteří pocházeli ze Srbské Kamenice a z okolních obcí.
K vaření byla všude používána voda ze studní, zatímco ke kropení se nacházely na bělících plachtách louže, které byly plněny pomocí naběracích kol postavených na kamenickém potoce. Pracovalo se pro obchody s přízí v Sasku, Georgswalde, Rumburku atd., také pro sedláky v celém okolí. Také len byl pěstován na všech místech, potom spředen na přízi, vybělen a bylo-li to možné i doma utkán.
Čilý život vládl v celém okolí.
Bělící průmysl byl velmi zkrácen kolem r. 1880 přivezením bavlny z Ameriky, později také znečištěním kamenické vody. Byl také velmi poškozen celními poměry se Saskem, takže v r. 1909 bylo zrušeno poslední stojící bělidlo Tobisů č. 29. Zánik bělení znamenal pro Srbskou Kamenici zlé ztráty. 

 

Zdroj: Kronika Srbské Kamenice z let 1924-1937